Přeskočit na hlavní obsah

Hrnčířské trhy v Berouně - ohlédnutí



Jak člověk tráví volný čas? Třeba tím, že navštíví vyhlášené trhy v Berouně, které jsou plné nejen keramických výrobků z celé republiky. Letos jsme s rodinou na ně zavítali podruhé. Prvně jsme si tam našli dodavatele naší nové stravovací soupravy talířů, misek a hrníčků. Teď v září jsme tam jeli jen dokoupit to, co zbylo, abychom mohli postupně vytlačit výrobky z IKEA nebo podobné "mejd in čajna", které jsou sice jakoby perfektně vyrobené na strojích, ale chybí jim ta láska zanechaná lidskou rukou.

Z první návštěvy jsem měl smíšené dojmy. Skoro nic jsme si neodnesli. Žena šla na jistotu ke stánku s názvem "Fortel" a nebýt toho, tak bych si asi buď nic nevybral, nebo naopak koupil všechno, protože každý stánek nabízel něco zajímavého. Potřebovali jsme si tenkrát najít svůj vlastní domácí styl, abychom nekupovali pokaždé nové a nové výrobce. Našli jsme si Fortel, neboť jejich nádobí je takové přesně pro nás. Zainvestovali jsme do toho a pokaždé, když jíme z těch talířů, máme se o čem bavit. Každý z nás má jiný barevný motiv. Já jsem si poručil lodičky, žena má srdíčka a dcerka má kočičky. Běda, když si omylem vezmu srdíčka nebo kočky. To se vám prostě se sadou z IKEA nestane.

Druhou návštěvu jsme nechali na neděli. Možná to bylo dobře, protože když jsme dorazili ke stánku Fortelu, tak už tam na nás zbylo pár hrníčků a jedna kočičí mistička. Je fajn, když chodíte na jistotu a víte, co chcete. Člověk ušetří spousty času. Ostatní lze samozřejmě objednat, ale je fajn, pozdravit a pobavit se o loďkách. Když jsme si jeli pro soupravu, měli jsme možnost navštívit jejich dílnu. Dal jsem to i jako jeden z mých fotopříběhů v albu Mizející dědictví. Keramika stejně jako třeba sklo má v Česku tradici, byla by škoda, kdyby se to ztratilo. Je dobře, že jsou možnosti jako berounské trhy, kde můžete podpořit tradiční řemeslo, které hraničí s uměním.

Člověk se tam také dovede dobře najíst, i když tolik stánků s jídlem tam zase není. Opravdu vévodí keramika, ale pokud máte chuť na pečené maso, nebo nějaké jednohubky, tak si určitě přijdete na své. Já jsem si konečně doplnil zásobu chilli papriček na zimu, nakoupili jsme nějaké sýry a i dcera si našla nějaké náramky. Když nestačí stánek, tak je potřeba nezapomenout, že jsme na náměstí uprostřed Berouna, takže tam je spousta místních obchůdků, kteří na trzích také těží. Už tradičně takhle vždycky končíme na zmrzlině u věže. Pokud navštívíte trhy v sobotu, připravte se na davy lidí. Trošku jsem se bál, abych v nějaké tlačenici o něco nepřišel, ale všechno proběhlo v pořádku a já měl zase zbytečné obavy.

Těším se na příští rok. Našetříme zase nějaké zdroje a zkusíme přepadnout Fortel i v sobotu, abychom získali další talíře do sbírky. Beroun je zajímavé malebné městečko. Muselo asi hodně prosperovat, když král jezdil z Prahy směrem na Karlštejn. Na náměstí je i mimo trhy spousty zajímavých obchodů, které stojí určitě zato. A pokud si chcete odpočinout, tak doporučuji si sednout někde podél Berounky a užívat si výhledu na řeku a širé lesy v okolí. To je asi vše. Pokud máte možnost, podívejte se na internet, kdy budou další trhy, myslím, že to bude někdy na konci jara. Pokud máte v kredencích jen samou keramiku a porcelán z IKEA, tak určitě musíte. Pokud ale zrovna nejdou trhy, tak v jedné z malebných uliček je skromné berounské muzeum keramiky, kde má spousta výrobců kontakty a můžete je případně navštívit individuálně. Přesto je to ale nejlepší přímo na trzích, kdy můžete vybírat celé dva dny. My to tehdy obcházeli dvakrát a nebylo to vůbec jednoduché.

Tak ať nás provází síla nejen v kuchyni nebo na trzích.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V Itálii u řeky Arzino

Když si někdo představí dovolenou v Itálii, tak si nejspíše vybaví moře, nebo vysoké Alpy. My letos byli někde mezi. Našli jsme ubytování přímo u krásné průzračné řeky přesně tam, kde hory končí a začínají ty rozlehlé pláně, které končí až dlouhými plážemi u Benátek. Tam na severovýchodě, ve Furlánsko-Julském Benátsku, ve vesničce jménem Casiacco jsme se v sobotu odpoledne vyvalili všichni z auta po skoro devítihodinové cestě. Všichni a to včetně psů. Zaparkovali jsme u řady domů hned u hlavní silnice, která se táhne celou vesnicí od jihu až na sever. Majitelé, kteří nám ubytování pronajímali, nás přivítali s otevřenou náručí. Byli jsme jejich první hosté po tom, co nemovitost v Itálii koupili, zrekonstruovali a rozhodli se ji pronajímat, takže jsme z toho byli trošku nervózní. Neradi bychom totiž měli na svědomí nějakou pohromu. Když totiž žijete se dvěma pejsky a předškolní holčičkou, tak se občas nehody stávají. Přesto předání proběhlo v pořádku. Majitelé nám později ještě dovez...

Chorvatsko - nová krev

Rád bych popsal jaké to je, když jsem se dobrovolně rozhodl jet do země, kam jezdí v létě spousta Čechů. No ty kráso - Chorvatsko. Nikdy bych neřekl, že tam pojedu se svojí rodinou a dobrovolně. Ale co se dá dělat, když je to hned za Polskem nejblíž k moři. Prostě to nějak dávalo smysl. Máme raději teplíčko a tak jsme naložili do auta celou rodinu včetně psů a vyrazili na jih. Byl jsem z té dovolené hodně příjemně překvapen. Myslel jsem si, že to bude špatný, ale cítil jsem se skoro jako doma. Copak, že turisté z Ameriky hledají McDonald’s, aby se pořádně najedli jako doma, ale my nakonec vyhlíželi všude Lidl, abychom si nakoupili jako doma. Bylo to fajn. Moc se mi to líbilo. I když jazyky jsou si podobné, ale ne stejné, tak se mi Chorvatsko bez příkras líbilo.  Mrzí mě, že Chorvati asi do Čech nejezdí tak intenzivně jako Češi tam. To je podle mě velká škoda, že nemáme vztahy s Chorvaty vzájemnější než jen na to, abychom jsme s tam jeli v létě vymejt do moře a hurá přes hory zase z...